Idea přírodní zahrady MŠ Velké Popovice: Zahrada plná múz

V poslední době došlo k velkému odcizení dětí přírodě. Důsledkem toho se jim zhoršuje jemná i hrubá motorika, mají menší vytrvalost a odolnost, zvýšil se počet logopedických vad a dochází k nárůstu agresivity. Dle psychologů nedostatek drobných kontaktů s přírodou je i příčinou větších či menších psychosociálních problémů od neuróz po závažné poruchy osobnosti. Pokud dětem neumožníme dostatečný kontakt s přírodou, zakoušet realitu dotýkáním, hleděním, nasloucháním a čicháním, snižujeme jim citlivost smyslového vnímání, čímž je ochuzujeme o plnohodnotné prožívání jejich života. (Zdroj: Emilie Strejčková: Děti, aby byly a žily)

Tento trend je velmi patrný již u dětí v mateřských školách. Mnozí pedagogové cítí potřebu přiblížit se zpět k přírodě a děti vychovávat v harmonii a souladu s ní. Takový byl i náš prvotní impuls k přetvoření zahrady MŠ v zahradu v přírodním stylu. Neboť i v naší obci, uprostřed krásné krajiny, se děti přírodě vzdalují. 

Zahrada by zároveň měla pomoci rozvíjet v dětech jejich všestrannost, nabídnout jim co nejvíce činností a podnětů v návaznosti na školní vzdělávací program MŠ „Svět bude patřit nám“, který se opírá i o Gardnerovu teorii rozmanitých inteligencí. Dále chceme v dětech rozvíjet vztah k rodnému kraji navázáním na historii místa a tradic v obci.

Dle pamětníka pana Čelikovského, byl na parcele MŠ kdysi altán, ve kterém se scházelo smyčcové kvarteto k pravidelné hudební produkci. Jeho vyprávění nás vedlo k představě, že zahrada je sídlem múz, které reprezentují jednotlivé druhy inteligencí (jazykovou, hudební, výtvarnou, pohybovou, matematickou, emoční, prostorovou a přírodovědnou). Každou z nich zastupuje konkrétní přírodní prvek. Hudební múza může mít v zahradě dendrofon, neboli stromový xylofon, výtvarná múza sídlí v právě obnovovaném altánu...

 Tímto bude každé místo naší přírodní zahrady spjato s přirozeným rozvojem konkrétních dětských dovedností, fantazie a zkvalitní naši pedagogickou práci a udělá radost dětem.

Jak do zahrady přilétly múzy

Za hlubokým dubovým lesem, na kopci mezi poli, co by kamenem dohodil od Velkých Popovic, stával malý kovový křížek. Každý rok na svatého Marka chodilo ke křížku dlouhé procesí. Muži, ženy i děti ze širého okolí, všichni společně prosili o bohatou úrodu.

Každý rok pak na okolních polích vyrostlo mnoho zlatého obilí. A každý rok vyrostlo i pár nových domků v Popovicích.  Brzy už křížek nestál opuštěný mezi poli, ale na kraji vesnice. A přímo vedle křížku vyrostla krásná zahrada.

Do zahrady svítilo sluníčko celý den, rostly tu ovocné i jehličnaté stromy a uprostřed stála malá dřevěná boudička. Z boudičky se vždy navečer linuly široko daleko tóny violoncella. Každý kolemjdoucí už věděl: „Á, to zase pan Jaroš cvičí ve své zahradě.“  

Nechodil sem ale hrát sám, hudebníci byli hned čtyři. Celé smyčcové kvarteto vyhrávalo stromům, ptáčkům, motýlům i broučkům v zahradě pro radost.

Když pak starý pan Jaroš umřel, zahrada ztichla a posmutněla.              

Brzy však začaly pod stromy dovádět popovické děti. Místní pivovar jim v zahradě postavil mateřskou školu, místo staré boudičky vyrostl altánek a kolem spousta prolézaček, houpaček a pískovišť.  Zahrada zase ožila. Každý den se v ní rozléhaly veselé hlásky dětí.

Děti rostly. Staly se z nich rodiče a ti do zahrady vodili zase svoje děti. A pak děti svých dětí. Jen ovocné stromy v zahradě zatím porazily a nové nikdo nezasadil. Altánek se rozpadl. A v zahradě byly pořád stejné prolézačky, houpačky a pískoviště, už celé oprýskané a rozbité. V zahradě přestalo být dětem do zpěvu.

Paní učitelky s paní ředitelkou proto daly hlavy dohromady. „Zavoláme na pomoc múzy,“ napadlo je. Múzy vrátí zahradě její kouzlo. Je jich osm a každá si může s dětmi hrát na něco jiného. Podle toho, na co máte zrovna chuť a co se potřebujete naučit.

Jak řekly, tak udělaly. Hudební múze, která v zahradě kdysi bydlela, začaly s pomocí jedné rodiny stavět znovu altánek. V něm budete, děti, hrát na flétny a budeme tu pořádat koncerty, jako když zde ještě hrával pan Jaroš. Do altánku občas zavítá i výtvarná múza, to když sem přijdete kreslit a modelovat.

Múzy pohybu a prostoru se zabydlí v zahradě na stromech, na kládách, na kamenech, na trávě, zkrátka všude, kde běháte, skáčete, houpáte se a lezete. Pro ostatní múzy, jazykovou, přírodovědnou, citovou a matematickou, společně vymyslíme místa, tak aby se tam líbilo jim i vám. V naší zahradě to zase ožije.

Tahle pohádka vlastně nemá konec. Zahrada pořád roste a mění se.  Je na paní ředitelce, učitelkách, rodičích, zastupitelích a architektkách, ale i na vás, děti, aby už nikdy neztichla a múzy se v ní zabydlely napořád. Než sem za vámi přiletí, vymyslete pro každou z múz pěkné jméno a nakreslete, jak vypadá.  

Jejda, málem bychom zapomněli na křížek, co u zahrady kdysi stával. Ten prý teď leží hluboko pod asfaltem u vjezdu do školy. Co myslíte, nestálo by za to, ho vykopat a znovu postavit? Ale to už je zase jiná pohádka.